Jak se mi změnil život k lepšímu ze dne na den …

Tato změna začala konfliktem. Obrovskou hádkou s mojí milovanou maminkou, kde jsme se hádaly kvůli takové banalitě jako že jsem zapomněla koupit šunku a sýr. Avšak v této hádce se ukrývalo něco hlubokého a skrytého…

Víte, já mám milující rodiče. Možná trošku manipulativní a náročné, ale neuvěřitelně milující. Vždycky mi pomohli, ať se mi v životě staly neuvěřitelný pády na dno, vždycky mi pomohli. Cítím obrovský vděk, když píšu tento příběh, protože donedávna jsem si to ani tak neuvědomovala. Trápila jsem se, proč nemám tu svou vnitřní svobodu, proč vlastně nejsem vnitřně šťastná, proč sebou nechávám manipulovat a obviňovat se. Cožpak nedělám už dost?

A díky této přihlouplé hádce o šunce a sýru s mojí mamkou , kdy jsme to opravdu hnaly obě dvě do
extrému a ptala jsem se „tam nahoru“ „ Co mi tím chceš říct ? Co se tím mám naučit?“ se mi ozvala
kamarádka, které jsem se svěřila a ona mi otevřela oči. Ono totiž když se ptáme, dostáváme
odpovědi, ale musíme být schopni číst mezi řádky a přijímat i ty méně příjemné věci a mít tzv.
sebereflexi a co si budeme povídat, někdy to není úplně jednoduché přiznat sami sobě určité postoje, naše konání či povahové rysy, které si samozřejmě myslíme, že určitě nemáme. :D

Abych se dostala k jádru Pudla .. Došly mi dvě zásadní věci , které mě takovým způsobem ovlivnily, že se mi změnil celý můj vnitřní svět .

• Nechávám sebou manipulovat (od různých lidí) a obviňovat se z důvodu svého přesvědčení
  nedostatku , proto je mi to ukazováno/odkryto = neznám svou hodnotu a vnitřně obviňuji sama sebe
• Příklad : Proč mě někdo z něčeho obviňuje, když jsem udělala maximum? No protože nejsem
  já vnitřně přesvědčena, že jsem udělala maximum. Protože sama sebe nedokážu dostatečně
  ohodnotit. Protože toužím po pochvale , uznání mnohdy i od lidí, které vůbec neznám a když
  mě pak opravdu pochválí, nedokážu to přijmout, neb moje mysl říká : „ A nelže ? Myslí to
  vážné? Proč to říká? Je to pravda ?“

Nuže dobrá .. znám tedy příčinu a co teď s tím ? Jak to v sobě zpracovat ?

1. Zvědomit si to a pojmenovat si problém a vnitřně zapátrat , proč v sobě mám tyto pocity
nedostatku / malé sebedůvěry
2. Začít přesvědčovat samu sebe (vědomě) , že jsem dost dobrá .

Co může pomoct jsou Afirmace :

• Zasloužím si lásku. Jsem dost dobrá . Jsem pracovitá. Zasloužím si peníze . Zasloužím si mít
  v životě lidi, kteří mě milují takovou jaká jsem. A tak dál. Totiž když jsme se nechali přesvědčit
  osvém nedostatku , pak opakováním těchto afirmací se dřív nebo později přesvědčíme o
  opaku.
• Napsat si na papír, v čem jsem dobrá. Co sama na sobě oceňuji. Jaké vlastnosti na sobě
  obdivuji . Tím jak to budete psát, si budete uvědomovat , jak jste skvělé .
• Nepřebírám zodpovědnost za svůj život – jak mi moji rodiče vždy pomohli (za což jsem
  neskutečně vděčná) , dokonce i v opakujících se životních chybách, nevědomě mi vzali
  příležitost k růstu. K převzetí zodpovědnosti za svůj život. Co to vlastně znamená ? Vždyť se
  to teď píše všude. Osobně to vnímám tak, že jsem do svých 31 let byla v podstatě v některých
  situacích jako dítě a byla jsem v roli oběti. Netvořila jsem . Nehledala jsem možnosti jak něco
  změnit, jak vyřešit takovou či makovou situaci . Nechávala jsem svou zodpovědnost na lidech kolem sebe. A tohle si přiznat byl ten největší moment EVER ! Tohle prostě nechcete vnitřně přijmout. A že se někdy necháte ovlivnit egem a jste v roli oběti v tom smyslu, že obviňujete druhé . (v různých životních situacích nesouvisejících s rodiči)
• Příklad :
  - Tenhle může za to, že přišla krize…
  - Zachovala jsem se tak, protože on/ona udělal/a to či ono..
  - Stát může za to, že já nežiji v nadbytku …
  - On tohle /ona támhleto…
  - Nemůžu si dovolit tohle, protože …

Znovu si tedy pokládám otázku.. Jak z toho ven?

1. Opět jsme u toho – zvědomit si, co dělám. Jak na nastalou situaci nastalou nahlížím, jak o tom
mluvím, jak si stěžuji a obviňuji a posuzuji. Položím si otázku: „ Jsem v roli tvůrce, kdy hledám
řešení a způsoby nebo v roli oběti, kdy nechávám svůj život v rukou těch druhých ?“¨

2. A pokud si uvědomím bod č. 1 Řeknu si „ A dost ! Já už tady nebudu hrát roli oběti sám se
sebou/ svou rodinou/ svým partnerem , kdy nejsem schopný/á odpustit, že před x
lety/měsíci/dny mi způsobil/i nějaké trauma, které v nevědomí mi způsobil/i .“
Jaký život chci žít ? Co pro to mohu udělat ? A začnou chodit možnosti/příležitosti… A to je
odměna za změnu v naší mysli.

Závěr : Všichni máme svobodnou vůli . To je ten dar. Být v roli oběti nebo v roli tvůrce. Nic jiného
není. Je těžké to přijmout, ale dříve nebo později přijde takový moment (bolest, utrpení) , který
nás všechny donutí se rozhodnout a převzít zodpovědnost za svůj život. Ale na nás je , kdy to
bude. Jestli teď nebo v padesáti nebo na smrtelné posteli.

A tak jsem se rozhodla pro TEĎ a tím se mi život změnil k lepšímu ze dne na den. V podstatě
z hodiny na hodinu. A děkuju za to z celého srdce.

Poznámka: Nejsem vystudovaný psycholog ani terapeut a taky nemám razítko na život, jen
s Vámi sdílím svůj příběh a své uvědomění. A pokud to bude někomu inspirací, děkuji za to <3

S láskou GAB

Tip na rozhovor o podobném tématu s MUDr. Janem Vojáčkem